Červená hora, zapomenutá sopka

Ranně čtvrtohorní sopky Nízkého Jeseníku nepatří mezi nejznámější vulkány České republiky a Červená hora, je snad tím nejvíce zapomenutým místem.

Vlastně se nejedná o typickou sopku, samotný kopec není vulkanického původu, ale je tvořen mladoprvohoními, kulmskými, břidlicemi. Nevelká vulkanická činnost zde probíhala pouze lokálně na jeho západním úbočí.

Červená hora 749 m je relativně plochý útvar, který i přes svou nevýraznost zůstává nejvyšším bodem Domašovské vrchoviny a nejvyšším místem okresu Opava.

Dominantu hory tvoří zdaleka viditelný telekomunikační převaděč a na samém vrcholu pak meteorologická stanice. Ta zde zahájila svou činnost v roce 1952 v souvislosti s blízkým vojenským výcvikovým prostorem, kde sloužila potřebám dělostřelectva. Jak tvrdí zdejší meteorologové, jedná se o nejodlehlejší, ale zároveň i nejkrásnější profesionální stanici ČHMÚ v České republice.

Dřívějším počinem na tomto vrcholu byla letecká naváděcí věž, sloužící během druhé světové války německé Luftwaffe. Ocelová konstrukce radiomajáku zde stála, až do roku 1995, kdy pro vibrace a následné rušení zdejších seismických přístrojů musela být odstraněna. Ostatně, tyto a další zajímavosti, včetně fotografií a popisu měřícího zařízení je možno shlédnout na informační tabuli ČHMÚ, umístěné přímo před meteorologickou stanicí.

Na planinách, západně od vrcholu Červené hory se nachází Zlatá lípa. Místo, kde po boji s pruskými vojsky odpočíval generál Ernst Gideon von Laudon. Rakouský generál na konci června 1758 ve dvou bitvách u nedalekých Guntramovic a Domašova přepadl a postupně rozprášil pruskou zásobovací kolonu, čímž znemožnil Prusům obléhání Olomouce, kteří byli následně nuceni od města odtáhnout.

Tak, jako kdysi on i dnes je možno turistům spočinout ve stínu dávné lípy na zbudovaném odpočívadle. Zdejší informační tabule návštěvníka informuje nejen o tomto střetu, ale přikládá i několik zdejších pověstí. V roce 1998 byla Zlatá lípa zařazena mezi památné stromy ČR.

Červená hora rovněž odkrývá bouřlivou minulost kraje. Vulkanická činnost zde probíhala na konci třetihor a počátkem čtvrtohor, zhruba před 1,75 Ma. Lokalita se nachází se na úbočí Červené hory, asi 400 metrů jihozápadně od Zlaté lípy je mnohdy označována, jako Velká sopka, Stará Libavá, či Zlatá lípa.

Sopka je bývalý stratovulkán se střídavou výbušnou a výlevnou činností, kterou dokládá 450 metrů dlouhý a 200 m široký lávový proud v jihozápadním směru s maximální mocností, až 23 metrů. Původní břidlicové horniny, které se dostaly do přímého kontaktu s magmatem, byly vlivem vysokých teplot, metamorfovány na porcelanit, přírodní keramiku.

Podobně jako na většině Bruntálských sopek, tak i zde probíhala těžba sopečného tufu, který byl využíván převážně ve stavebním průmyslu. Těžba probíhala v několika lomech, kde stěna největšího z nich, dosahovala výšky až 18 m.

S dalším rozvojem těžba postupně přešla do jámového dobývání. Nad severovýchodní hranou lomu zřízena provozní budova a její drobné pozůstatky je možno spatřit dodnes. V poválečné době byl těžený materiál z lomové jámy vytahován vrátkem, na výsypník a dále exportován. Budova strojovny stála při jižním okraji lomu, betonové základy vrátku se zachovaly do současnosti. Aktivní těžba byla patrně ukončena před rokem 1958.

V roce 1968 byly v bezprostředním okolí uskutečněny prospekční práce za účelem zjištění možností využití čediče k výrobě štěrku a k tavným účelům. Byly provedeny tři vrty do maximální hloubky 27 m, vyhloubeny dvě šachtice 10 m a sedm kopaných sond.

V souvislostí s těžbou byl uprostřed lomu odhalen čedičový suk, bývalý sopouch, vystupujícího, dnes ztuhlého magmatu. Na tomto, asi šest metrů vysokém útvaru, lze pozorovat zajímavý kulovitý a bobovitý rozpad čediče.

Posledním ze zdejších turistických cílů je Cesta Česko-německého porozumění. Památník s kaplí sv. Jana Nepomuckého se nachází na místě hromadného hrobu vojáků prusko-rakouské bitvy z roku 1758 a je doplněn o cestu, tvořenou upomínkovou dlažbou ze slezské žuly. Jednotlivé dlaždice zde věnovaly města, organizace a jednotlivci. Mimo národních účastníků, jsou zde položeny kachle z Německa, Rakouska, Polska, Francie, ale i ze zámoří.

Jak uvádí informační tabule, smyslem této cesty je, aby každý jednotlivec, skupina, či organizace, mohli svým symbolickým základním kamenem, položeným na skutečnou cestu, prezentovat svůj zájem na budování dobrých vztahů mezi národy, které zde žily a žijí. Zdejší cesta začíná u kříže, coby symbolu smíření a míří do budoucnosti.

Výstup na Červenou horu

Červená hora a Zlatá lípa je dostupná po modrém turistickém značení z Budišova nad Budišovkou, Horních Guntramovic a Podlesí. Trasa je převážně vedena po polních cestách s přiměřeným převýšením a mírnou, až střední náročností. Ve vrcholových partiích Červené hory pak značení přechází ve strmější stoupání. Otevřená krajina nabízí daleké rozhledy.

K vulkanickým pozůstatkům nevede žádné značení. Od Zlaté lípy je nutno pokračovat po nenápadné polní pěšině, cca 400 m jihozápadním směrem. Cesta českoněmeckého porozumění se nachází cca 1200 m od severně od Zlaté lípy. Ani zde neprobíhá zde turistické značení, je potřeba využít polní cestu. Zabloudit se nedá, kaplička je na dohled. Pro spolehlivou orientaci doporučujeme použít mapu nebo mapovou aplikaci.

Mototuristé si mohou celou trasu zkrátit zaparkováním na malé odstavné ploše, poblíž Cesty Česko-německého porozumění. K památníku pak dojdou po žluté turistické značce. Dále mohou po již zmíněné polní cestě vystoupit ke Zlaté lípě, na vrchol Červené hory i místu sopečné činnosti.

Trasu lze doporučit cyklistům i zdatným seniorům. V zimě, za příznivých podmínek je zde udržovaná běžecká stopa. Je nutno upozornit, že v zimním období, zde mohou panovat velmi drsné meteorologické podmínky.