Deník Otty Wolfa

Kdo by neznal, či alespoň jednou neslyšel o Anne Frankové a jejím deníku. Zápisky ukrývající se židovské dívky ve skrýši v domě v Amsterodamu před vražedným nacistickým režimem je celosvětově známým literárním dílem.

Byli i další, kteří sdíleli podobný osud a rovněž o svém každodenním životě vedli deník. Doba, věk a životní martyrium souhlasí, jen se jedná o mladého muže. Byl jím Otto Wolf.

Nejen v Amsterodamu, ale i několik set kilometrů na východ začíná osud rozehrávat podivnou hru na život a na smrt.

Otto Wolf se narodil 5. června 1927 v Mohelnici na Šumpersku, kam se rodina po Velké válce odstěhovala z Lipníka nad Bečvou. Rodiče, Bertold a Růžena již měli děti, Kurta (*1915) a Felicitas (*1920), zvanou Lici. Rodina byla židovského vyznání. V roce 1933 Wolfovi odešli do Olomouce.

S protektorátem a narůstající existenční nervozitou se v roce 1940 rodina opět stěhovala, tentokrát do klidu vesnice, kde nežili žádní Němci, do Tršic. Zde měl z dřívějších časů Bertold Wolf mnoho známých.

21. SRPNA 1942, PÁTEK 9. TÝDEN

O ¹/₄ 5 h ráno jdeme pro vodu a celý jsem se umyl, tata také. Tata je celý nanic, že nemá zprávu z fronty. Pak hned snídáme. Spíme do 9 h. Tata vaří oběd, a sice karfiolovou polévku a brambory s cibulkou. Od soboty již nepršelo. K večeři je karfiolová polévka. O ¹/₂ 11 h jdeme pro potraviny a jsou tam též noviny, v nichž stojí, že Němci zahnali Angličany zpět a frontu zrušili. Jsme zklamáni.

cit. Deník Otty Wolfa

Nejstarší syn Kurt již v tom čase s rodinou nebyl, studoval medicínu a následně z protektorátu uprchnul. Postupně se přes Polsko dostal do Sovětského svazu. Zde působil ve zdravotnictví, pak se jako voják přidal k formující se Svobodově armádě.

Koncem jara, v tvrdých časech probíhající heydrichiády, dostali Wolfovi předvolání k transportu do Terezína, avšak nevídaný kousek jim zachránil život.

Dne 22.6.1942, při nástupu, si najali koňský povoz, na který nasedli a zároveň zde vezli i své nejnutnější věci. Na okraji Olomouce z vozu vysedli, s tím, že se ještě musí rozloučit s přáteli a kočího poprosili, aby věci dovezl na seřadiště a německým úředníkům oznámil, že za chvíli přijdou. Tak se skutečně stalo. Úředníci převzali zavazadla a v dokumentech rodinu Wolfovou zapsali, jako přítomné.

Ti si mezitím odpárali žluté hvězdy z kabátů a pěšky se opět vrátili do Tršic, kde se ukryli v lese.

Otto Wolf, Historic Moments, Youtube.com 2020

Téměř tři roky se skrývali. V létě v lesních úkrytech, v zimě a chladném počasí po boudách a na půdách svých hostitelů, kteří se za svou činnost vystavovali trestu smrti. I když místní obyvatelé o pohybu Wolfových obecně věděli, nikdo rodinu neudal.

Až do roku 1944 se schovávali v připraveném lesním úkrytu. V chladném počasí a v zimě přebývali v zahradním domku Jaroslava Zdařila v Tršicích. Následně přešli do úkrytu u Zbořilů, aby pak našli útočiště ve výměnku u Oherů v Zákřově. Na jaře 1945 již bylo slyšet ruskou frontu. Zároveň v kraji začaly operovat mnohé partyzánské skupiny. Konec války byl na dohled…

11. DUBNA 1945, STŘEDA 147. TÝDEN.

Lici vstává už ve 4 h a šije, aby měla i slečnin kostým ke zkoušce, dop. přijdou zkoušet. My vstáváme o 7 hodině a snídáme bílou kávu. Pak se modlíme, je nový měsíc Ijar. Ráno nás prý pí. O. slyšela venku mluvit. K obědu je nudlová zasmaž. polévka a chléb se sádlem. Naši šijí, pí. O. nám donesla kousek buchty. Dnes o 10 h zde byly sl. A. a Anča s Janou. O 11 h jdou pryč. Obě zkoušely. K večeři je chléb s povidly. Před 8 h vidí tata jet po silnici nákladní auto s lidma, lidi se sbíhají k hospodě. O ¹/₂ 9 h nás odemkli. Letí Rusové. O ¹/₂ 10 h přišel p. O., prý je celá dědina plná partyzánů. Teď zas prý šli od lesa, vedl je jeden poručík náš. Jsou zde do 11 h. Ani jsme nemohli poslouchat. Jdu pro vodu a dříví a o ¹/₂ 12 h jdeme spát.

cit. Deník Otty Wolfa

13. dubna 1945 zapsal Otto do deníku poslední řádky. Dále jej, až do 8. května zapisovala Lici.

Večer 18. dubna byl při protipartyzánském zátahu v Zákřově podpáleno stavení Františka Švarce. Do hašení se zapojili i Wolfovi. V nastalém chaosu byl Otto společně s dalšími 23 muži zatčen a odveden. Rodina Ottu pohřešovala, avšak o jeho osudu neměla žádné informace, domnívali se, že je patrně uvězněn, někde ve Velkém Újezdě.

Teprve až krátce po válce zjistili krutý osud svých synů. Četař Kurt Wolf zahynul 9. března 1943, druhý den bitvy o Sokolovo. Při zteči u sousední vesnice Arťuchovka jej přímo zasáhl minometný granát.

Otto přes kruté mučení neprozradil úkryt svých nejbližších, ani nikoho z pomáhajících. 19 zmučených obyvatel Zákřova odvezli k lesní boudě u samoty Kyjanice, kde byli ránou do týla zastřelení a jejich těla spálená.

5. KVĚTNA 1945, SOBOTA.

Modlíme se. Ohlašuje se nový měsíc. Počasí je pošmourné. Chvílema slyšíme střelby z pušky. Usuzujeme, že to hlídky u cest, kde projíždí vystěhovalci. Snídáme polechtaný kousíček chleba. K obědu je s marmeládou. Modlíme se. Naše myšlenky se stále nesou k našemu Otoškovi a stále se za něho modlíme a za vysvobození nás všech. Zase letí bitevní letadla a bombardují blízko nás, asi tak jako v Újezdě nebo tak na té straně. To se opakuje dnes již po čtvrté. Odpoledne trošku bojová činnost se probudila. Tentokrát slyšíme střely, ale z hor z ostravské fronty. Začíná večer pršet, musíme do boudy. V noci je klid, jen vystěhovalci celou noc se stěhují.

cit. Deník Otty Wolfa

Na konci tohoto příběhu se osud a poselství deníků Anne Frankové a Otty Wolfa rozchází. Deník Anne Frankové byl vydán v roce 1947, následovala další a další vydání a dnes je znám téměř po celém světě.

Po osvobození se Wolfovi odstěhovali do Olomouce. Ottova matka při seznámením se s osudem svých synů utrpěla mrtvici a jako částečně ochrnutá zemřela v roce 1952. Otec působil jako úředník Židovské náboženské obce v Olomouci. Pokoušel se vydat deník, nechal jeho vetší část strojopisně přepsat, avšak zájem o jeho vydání nebyl. Bertold Wolf postupně ztrácel entuziasmus a zemřel v r. 1962.

Přebal knihy Deník Otty Wolfa 1942-1945.

Felicitas Wolfová provozovala módní salón, avšak po roce 1948, jako i ostatním jí byla živnost zrušena. Felicitas s manželem Ottou Grätzerem v roce 1968 emigrovali do Spojených států. Později si změnili příjmení na Garda.

V roce 1984 byl v pozůstalosti po Bertoldu Wolfovi nalezen neúplný strojopis deníku. Následně byl předán Radě židovské náboženské obce v Praze. Dalším pátráním byly postupně získávány další informace a deník byl dále postupně popularizován.

V roce 1988 se podařilo kontaktovat paní Felicitas Gardovou, která zaslala fotokopie kompletního deníku a dále jej poskytla k veřejnému užití.

Deník Otty Wolfa 1942-1945 tak poprvé vyšel až v roce 1997. Felicitas Garda zemřela v roce 2006.

Po stopách Otty Wolfa.

Naučná stezka se nachází v obcích Tršice a Zákřov, lesní úkryt pak mezi oběma obcemi.

Většina zastavení NS je dostupná automobilem, mimo lesního úkrytu, ke kterému je nutno dojít pěšky (cca 900 m). Automobil zaparkujte mimo silnici před závorou na odbočce k lesnímu úkrytu. Úkryt je dobře dostupný, avšak, nedávno zde probíhala lesní těžba a je nutno počítat s rozježděnými cestami a bahnem.