Zámek Hradec nad Moravicí

Od 8. století zde již pobývali Slované a v 10. století již byl vrch patrně opevněn. Hradiště střežilo jantarovou stezku, vedoucí od Hranic do Kozlí a dále k Baltu. První zpráva o Hradci pochází z roku 1060, kdy jej kronikář Gallus Anonymus zmiňuje, při neúspěšném obléhání polským knížetem Boleslavem II.

Místo se postupně stává významným sídelním hradem, správním, soudním a berním střediskem opavského knížectví. Je ve vlastnictví olomouckých, opavských i lehnických knížat, Přemyslovců i Piastovců.

Přemysl Otakar II. daruje rozsálá opavská panství svému nemanželskému synovi Mikuláši I. Při bitvě na Moravském poli je král zabit a Mikuláš zajat a odveden do Uher. Z příslibu nového krále Rudolfa I. Habsburského, Opavsko stále drží vdova, královna Kunhuta. Ta se zde dala tajně oddat za Záviše z Falkenštejna.

Mikuláš I. byl po svém návratu nucen se svou nevlastní matkou bojovat za opětovné získání panství. Z nového příkazu krále, byla Kunhuta nucena opustit Hradec.

Svých statků si vévoda Mikuláš I. Opavský příliš neužil, místní šlechta se proti staronovému pánu vzbouřila a vyhnala jej. Zadostiučinění se dočkal, až na konci života, kdy jeho synu Mikuláši II. za lenní příslib ke koruně Jana Lucemburského, bylo opavské knížectví navráceno.

V polovině 15. století skoupil Opavsko, včetně Hradce král Jiří z Poděbrad, který je daroval svým synům. Později zde vládl nemanželský syn Matyáše Korvína, Jan.

V roce 1581 Hradec získal Kašpar Pruskovský z Pruskova, který se pustil do rozsáhlé a dlouhotrvající přestavby pohraničního hradu na renesanční sídlo. Tento vlivný dvořan a diplomat jej získal do svého dědičného vlastnictví.

Protože, během stavovských povstání nepodpořil Fridricha Falckého, byl mu vzbouřenými Slezskými stavy odebrán úřad i majetek. Později však panství opětovně získal. Během třicetileté války okupovaly Hradec dánská vojska, byla zde zřízená mincovna, razily se zde falešné peníze.

Po ukončení bojů došlo k rozsáhlé barokní přestavbě zámku. V roce 1733, po 150 letech držení Pruskovských, hrabě Erdman Kryštof Pruskovský Hradec prodal.

Novým majitelem panství se stal svobodný pán Wolf Konrád Neffzern, císařský rada a bohatý podnikatel. Války o rakouské dědictví a blízká přítomnost nové pruské hranice i časté výboje do Hradce jej přinutily panství za 270 000 zlatých prodat.

Roku 1777 získává zámek slezský šlechtic Jan Karel Lichnovský z Voštic.

Hradec tou dobou pořád slouží jako pevnostní hrad, ostatně, na svazích okolních kopců je zbudováno mnoho obranných pevnostních pozic, takzvaných šancí. V roce 1789, při inspekční cestě po zmíněných opevněních, navštívili Hradec císař Josef II. i generál Laudon. Tou dobou již šlo o dozvuky pruskorakouské Bramborové války o Bavorské dědictví a politická situace se mezi oběma státy postupně na čas, uklidnila.

26. února 1796 vypukl na zámku ničivý požár, shořela část budov, galerie i zámecká knihovna. Na požár tak navázala rozsáhlá rekonstrukce zámku s cílem vybudovat obytné rodové sídlo.

Bílý zámek je postupně přestavěn do klasicistního slohu, okolní terén kolem budov je výrazně upraven, mnohé hradby jsou zbořeny a příkopy zasypány. V létech 1874 až 1881 následuje výstavba hospodářské části, zvaná Červený zámek. V roce 1887 pak nejmladší dominanta zámeckého areálu, Bílá věž.

Lichnovští mají kladný vztah ke kultuře a umění, zejména k hudbě. Jsou významnými mecenáši a v různých časových obdobích zde pobývají Ludwig van Beethoven, Ferenc Liszt a Niccolo Paganinni.

Rod Lichnovských má i značný politický vliv, pohybují se v pruských a německých diplomatických službách, vysokých politických a vojenských funkcích. Hradecký zámek navštívil kancléř Otto von Bismarck i německý císař Vilém II.

Při vzniku ČSR, se zrušením šlechty a s pozemkovou reformou, bylo panství Lichnovských značně omezeno. Definitivní tečku udělal konec II. světové války, kdy Vilém Lichnovský s manželkou, třemi dětmi a majetkem na třech povozech utíká před blížící se frontou do Rakouska. Rodina se dále stěhuje do Brazílie a Argentiny, kde potomci významného rodu žijí dodnes.

Jako německý majetek byl Hradec státem konfiskován. Poválečná historie se již píše ve správě státu. Desetiletá generální rekonstrukce, plánována na r. 1979 se značně protáhla a zámek byl znovu otevřen, až v roce 1996. Dnes je zámek v Hradci nad Moravicí opět centrem kulturního dění. V areálu zámku je zřízeno několik prohlídkových tras a panuje zde čilý kulturní ruch.