Láva a popel, Bruntálské sopky

Bruntálské sopky se na první pohled mohou tvářit, jako docela obyčejné a nenápadné kopečky. Při bližším zkoumání však zvídavý pozorovatel narazí na výrazné pozůstatky pradávné sopečné činnosti, která podle geologů probíhala takřka včera.

Koncem druhohor započalo alpsko-himalájské vrásnění, které zformovalo nejvyšší pohoří severní Afriky, Asie, Evropy a které trvá dodnes. Africká, Indická a Arabská tektonická deska narážela na desku Euroasijskou, kde v oblasti dnešní Evropy začaly vznikat, mezi jinými, Pyreneje, Alpy a Karpaty.

Český masiv, staré prvohorní horstvo, jehož je Nízký Jeseník součástí, se důsledkem horotvorných procesů rozlomil na několik částí. Působením zemských tlaků se některé kry Českého masivu vyzdvihly, jiné se propadly. Hrubý a Nízký Jeseník byl vyzdvižen, zatímco oblast Hornomoravského úvalu a Kladska prudce poklesla. Mezi zlomy v zemské kůře začalo k povrchu vystupovat žhavé magma.

Zhruba před 20 Ma (miliony let), nejprve propukla miocenní vulkanická činnost (např. u Štemplovce a Otic) na kterou s odstupem dalších, více než 15 Ma, navázaly Bruntálské sopky. Ty patří k téměř nejmladším neovulkanitům v České republice, které byly aktivní ještě na přelomu třetihor a čtvrtohor (pliocén-pleistocén), někdy před 3.33 - 0,8 Ma.

Zcela nejmladšími sopkami České republiky jsou Železná a Komorní hůrka na Chebsku. Železná hůrka byla v činnosti zhruba před 520 tisíci lety. Její, jen o trochu starší kolegyní je Komorní hůrka s vulkanickými projevy, někdy před 725 tisíci lety.

Sopečná činnost v Nízkém Jeseníku probíhala v linii Bruntál-Budišov nad Budišovkou, kde se projevila vznikem pěti stratovulkánů, sopek se střídavou výlevnou a explozivní činností. V efúzivních periodách se do okolí vylévala láva, při erupcích byly vyvrhovány sopečné pumy, lapilli, popeloviny, na které následně navazovala sedimentace tufů a tufitů. Dozvukem vulkanické činnosti je výskyt minerálních pramenů a výrony oxidu uhličitého.

Typické sopečné prvky, jako jsou krátery, se prakticky nedochovaly. Povětšinou je zahladil čas a následně i člověk s lomařskou činností. Sopečná surovina zde byla těžena asi od 14. století. Vulkanické materiály jsou obsaženy ve zdivu Bruntálského zámku, na církevních stavbách v Opavě a Olomouckém fortu na mnoha hradech a dalších stavbách v regionu. Největší nárůst těžby nastal v 19. a začátkem 20. století. V poválečné době byla těžba postupně tlumena a kolem roku 1960 pak definitivně ukončena.

Moderní společnost si uvědomila přírodovědný význam Bruntálských sopek, proto jednotlivé vulkány postupně získaly různý stupeň ochrany. Dnes jsou cennými ukázkami divoké minulosti kraje, geologickou studijní lokalitou a v neposlední řadě slouží i jako oblíbené turistické cíle.