Weisshuhnův kanál

archiv, 31.10.2023, text a foto: -pk-
Weisshuhnův kanál je unikátním technickým dílem. Podobných vodních cest, jako tu v údolí řeky Moravice, najdeme v České republice jen několik.

Vodní náhon byl postaven podle návrhu Carla Weisshuhna, úspěšného místního podnikatele, který již dříve provozoval papírnu v Anenském údolí poblíž Vítkova-Podhradí. Weisshuhn se rozhodl pro stavbu modernější a větší papírny v nedalekých Žimrovicích.
Weisshuhnův kanál.
Pro svou budoucí továrnu musel zajistit vodu, elektrickou energii i dopravu základní suroviny, dřeva. Jako vhodný dárce mu měla posloužit řeka Moravice.

Projektovaný přívodní kanál mezi řekou a papírnou měl být zařezaný v prudkých svazích zdejších kopců. Jak se ukázalo, odvážné dílo bylo nad síly místních stavitelů, kteří se podílu na výstavbě již v samém počátku vzdali.

A tak tvrdohlavý Weisshuhn v roce 1889 vyměřoval trasu papírenského náhonu sám, jen se svými syny. Pro samotné stavební práce si najal firmu Angela Migliarini. Podnik zaměstnával takzvané baraby, převážně italské dělníky, kteří měli zkušenosti se stavbou silnic i železnic, uměli pracovat s dynamitem, lámat kámen a prorážet tunely.
Weisshuhnův kanál.
24. května 1890 byla stavba povolena a prakticky okamžitě zahájena. Již 7. srpna 1890 byl proražen pod Kozím hřbetem první ze tří tunelů. Tunel je 45 m dlouhý, 4 m široký a 3 m vysoký a je začátkem celé vodní cesty.

Unikátní vodní dílo je 3,6 km dlouhé, obsahuje tři vodní tunely a dva akvadukty.
Samotný průběh stavby neprobíhal zcela snadno. Před dokončením vodního náhonu byl při povodni první tunel zalit povodňovou vlnou a zcela zanesen bahnem a kamením. Rovněž došlo k zničení připravené střechy na pokrytí továrny v Žimrovicích. I přes tyto problémy byl v květnu 1891 celý kanál uveden do provozu. Koncem srpna toho roku začala produkovat také papírna.
Weisshuhnův kanál.
Carl Weisshuhn využíval kanál nejen k získávání vody, ale i pro výrobu elektřiny. K výrobě energie sloužilo celkem devět Girardových turbín. Na svou dobu se jednalo první, globálně rozšířené turbíny, které se významně podílely na rozvoji průmyslové revoluce v obdobných podnicích, na vodních pilách, mlýnech a mnoha dalších. V polovině dvacátých let pak byly nahrazeny modernějšími a účelnějšími Francisovými turbínami, které zde slouží dodnes.
Weisshuhnův kanál.
Mimo přívodu vody a výroby energie, náhon sloužil jako dopravní cesta. Plavily se tudy převážně metrové dřevěné kuláče, takzvané Weisshuhnky, či Vajzonky. Ty se dopravovaly, až z 60 kilometrové vzdálenosti. Při vyšším průtoku Moravice, po deštích nebo při jarním tání, dělníci naházeli na břehu připravené dřevo do řeky. Náklady na dopravu dřevní suroviny tak byly zanedbatelné. Po roce 1966 bylo plavení dřevní hmoty ukončeno, ta byla nahrazena sběrovým papírem.

Unikátní vodní dílo je 3,6 km dlouhé, obsahuje tři vodní tunely a dva akvadukty. Na kanálu je několik přepadů, regulujících výšku hladiny toku. Při ústí do Žimrovické papírny je převýšen o 22,5 metrů nad řekou Moravicí. Technickou náročnost díla umocňuje fakt, že vodní kanál je po celé své délce veden ve svazích zdejších skalnatých kopců. I po mnoha letech zůstává papírenský kanál plně funkční.
Fotografie jsou řazeny od začátku Weisshuhunova kanálu na Papírenském splavu, až po ústí do Žimrovických papíren. Některé snímky jsou pořízeny ve směru vodního toku, jiné proti proudu.
Na mapě

Odkazy

Weisshuhnův kanál,
Toulavá kamera vychutnává Česko, Česká televize 2012

Weisshuhnův kanál,
Všechno, co mám ráda, Česká televize 2023